úterý 1. března 2016

Mlhavé rána

Můj druhý blog, nový nádech života je tu zas.
Stačí nahlídnout a zas zavřít je-li pocit nepříjemný.


:)



pátek 27. listopadu 2015

o zvuku

Křehkost..Tma a lehkost těla.
Vzpomínám stále víc a víc na dětství.. Na tu hru s ušima..vedle vás byl hluk a vaše ruce nenásilně bušili do uší. Zvuk se překlápěl.
Na období kdy jsem nechtěla vůbec jíst, jen pobíhat po lesích a trávit tam několik dnů sama se sebou.
Nikdy jsem neviděla moře. Do svých 15 let.



Minulé léto. Nevěděla jsem ještě co mě čeká.

Moje dětství nelze definovat. Chtěla jsem patřit do společnosti, stále někam zapadat.. Ale vždy jsem si uvědomila ,že být sama se sebou v klidu bylo přijatelnější než s řečmi ostatníma.


Nechci tenhle blog rušit. Chci ho zachovat,prohlížet za pár let a zvláštně vzpomínat. Nechci ale dál sem psát, nechci zveřejnovat můj život. Mám vás všechny moc ráda, všechny kteří tady občas koukli a nechali se inspirovat mou tvorbou.



Je konec, konec tady a ted. Stále budu existovat ,ale potřebuji se vyléčit.. z něčeho dlouhodobého. A nechci psát sem ale do svého vnitřního světa a dát se dohromady.Omlouvám se, všem.

Ráda píšu přes dopisy,kontaktujte mě sem: ruza.234@seznam.cz
Ráda sleduji inspirace : ruzenarabova.tumblr.com
Mé fotografie : https://www.flickr.com/photos/ruzenarabova/?

Díky.

pondělí 2. listopadu 2015

Okamžiky

Vidět někdy pravdu je těžké a ještě těžší být v ní. Jak šel čas všechno se ve mně hromadilo a já nedokázala vzdorovat. Vše se propadlo do hlubin.. A dál nevím co napsat. Mám sen, takoví maličký ale krásný.. Malá čajovna/kavárna na kraji města s raw jídly a obrazy ,které se neustále mění.
Poslední dobou mi nic nešlo, sny byli hluboké až děsivé a fyzický/psichicky stav fungoval minimálně.
A co se děje? 

Začla jsem jít do té bolesti. A shazovat přebytečné tlaky ,které jsem jako dítě nedokázala unést. (Smrt blízkého člověka, psa Zory a křik rodičů.) A já věřím že vše bude v pořádku.
A vím že nejsem jediná , kdo neví jak dál. Každý totiž máme určitý potenciál, určitou vnitřní sílu a hlavně náš příběh.. Hledejme nebot někdy může být pozdě . 

:) Mějte se

pátek 23. října 2015

Souvislosti

Tam odkud člověk pochází je vždy jako nalezení svého já.
Místa jenž jsou v našem srdci.



Myslím, tedy jsem



(Po dešti)

Jestliže víte kam jdete a víte kam směřují vaše vášně..
tak jste poznali směr vaší cesty




Plzeň. Jedno z nej kouzelnějších měst pro mě. Má svého ducha přírody i historie. 





sobota 19. září 2015

YOUR HEART


Heart. Your heart. Is actually your soul.. but still is there the little different between this.

Soul is your life what you living .
And heart is yours choice what you do.

A think that today is that day what we chose. All the time is just and only us who can choose our position. Our deeds and our decison. And making our life more compassionate,fuller of smiles..fuller of love.







úterý 8. září 2015

Znovurození..

Jsou tu rána, kdy vstanete a vidíte tmu do které vcházíte.
Dech je plný a absolutně živý.. nabitým vaším krokem.
Autobus se mi představuje jako živý brouk s tykadly, veze mne dál do města.
Do školy s jinými lidmi. 
Koukám ted více lidem do očí, jsou totiž plné víry. Víc než dřív. Oči jsou opravdu krásné a hluboké vašeho příběhu. 
Také více chodím po mostech a dívám se a řeku, jak pluje a nenechá se zastavit. Prostě pluje,pluje dál.


(film -Neklid . Je krásný,doporučuji)

A tak chodím po městě plných cizích a neznámých lidí. Cítím se tam svobodněji.
A koukám na to vnitřní nebe. Dává mi naději..



(Sobotní ráno plné snů a odpočinku)

Bývám více sama, sama se svými pocity a problémy ,které se snažím jít dál a nezastavovat se.
Sen můj je křičet,milovat a nebýt zajatcem svého strachu. Naplnit moji cestu. Dělat co miluji a cestovat. 



( Písen mi nějakou cestou přípomíná jak důležitá je naše vnitřní hodnota a víra v samu sebe :-)


(Stíny nikdy nepřikryjí naší bolest, jen paprsek světla jej dokáže proměnit v krok našeho vývoje)