Vidět někdy pravdu je těžké a ještě těžší být v ní. Jak šel čas všechno se ve mně hromadilo a já nedokázala vzdorovat. Vše se propadlo do hlubin.. A dál nevím co napsat. Mám sen, takoví maličký ale krásný.. Malá čajovna/kavárna na kraji města s raw jídly a obrazy ,které se neustále mění.
Poslední dobou mi nic nešlo, sny byli hluboké až děsivé a fyzický/psichicky stav fungoval minimálně.
A co se děje?
Začla jsem jít do té bolesti. A shazovat přebytečné tlaky ,které jsem jako dítě nedokázala unést. (Smrt blízkého člověka, psa Zory a křik rodičů.) A já věřím že vše bude v pořádku.
A vím že nejsem jediná , kdo neví jak dál. Každý totiž máme určitý potenciál, určitou vnitřní sílu a hlavně náš příběh.. Hledejme nebot někdy může být pozdě .
:) Mějte se
Žádné komentáře:
Okomentovat